Spojené arabské emiráty
leden 2019 - Sharjah

Blíží se konec roku 2018 a zima v Česku ukazuje svojí obvyklou podobu, takže žádné sluníčko, občas déšť, do toho sníh a teploty se motají kolem bodu mrazu. Tak kde brát energii a vitamíny? Vitamíny se dají občas pořídit v nějakém obchodu, přičemž o kvalitě je lépe pomlčet a na sluníčko si buď můžeme počkat, dojít si na solárko, nebo vyrazit do jižních krajů. Jako nejlepší vyhodnocuje variantu C, teď jen kam. Lenka zase vyšiluje, že letadlem nikam nepojede, s čímž souhlasím, neboť bude třeba letět  J.

Volba nakonec padá na SAE (Sjednocené arabské emiráty) zjednodušeně řešeno Dubai, i když to je pouze jeden ze sedmi emirátů. My nakonec volíme sousední emirát Sharjah (čti Šardža) neboť vzdálenost od Dubaje, kam poletíme je minimální, ale ceny jsou zde o dost přátelštější. Jako nejlepší vychází odlet v polovině ledna, jelikož musíme ještě stihnout oslavu kulatých narozenin našeho šéfkuchaře a majitele v jedné osobě ze Zámecké. To si nemůžeme nechat ujít.

Letenky jsou zakoupeny, ubytování zamluveno, oslava se dost vydařila, takže je čas konečně vyrazit na cestu za teplem. Tentokrát to bude jen rychlé osvěžení v délce 8 dnů a vezmeme to jenom jako předkrm k nějaké letní cestě, která ještě není ani ve fázi plánování, ale něco určitě podnikneme J.

Letíme z Prahy a tentokrát, na rozdíl od poslední výpravy, ani neběžíme ani nás nikdo nemusí vyvolávat na poslední výzvu k nastoupení do letadla. Celý let je úplně v pohodě, dokonce i v Dubaji přistáváme bez obvyklého kroužení nad letištěm. Máme kufry, vybíráme něco málo místní měny (je to dirham s oficiální zkratkou AED a kurzem těsně nad hodnotou 6,- Kč). Tady jedna malá rada, pokud si budete s sebou brát nějaké valuty, tak doporučujeme USD, protože EUR je zde směňováno značně nevýhodně.

V hale už na nás čeká hotelový mikrobus, tedy v hale je jen pikolík s cedulkou, mikrobus je venku před halou a za přátelských 100 AED valíme směr náš hotel v emirátu Sharjah, kterým je Sharjah Beach hotel, zajištěný přes booking.com. Okamžitě u letiště najíždíme do slušné dopravní zácpy, ale kolona pořád jede, takže asi za půl hodiny už jsem na recepci hotelu a dostáváme klíč od pokoje. Je kolem sedmé hodiny večerní (u nás doma je mínus 3 hodiny).

Slíbený výhled na moře se opravdu koná, dokonce máme hned druhý balkon od moře a ještě k tomu v posledním (třetím) poschodí, takže to bychom měli, teď ještě vyzkoušet hotelovou restauraci, jak to bude s večeří, kouknout se k bazénu, případně na pláž, ale to možná počká do rána. Zjišťujeme, že voda v hotelu není určena k pití, ale dole v restauraci je barel s vodou a především asi 100 metrů od hotelu je malý supermarket, který je kompletně zásoben vším potřebným, tedy s výjimkou alkoholu (ten tu není dovolen), ale to nám nijak nevadí.

Personál je velmi příjemný a přátelský, zjišťujeme však první fakt, který by nemusel být úplně příjemný, hotel je od sklepa až po střechu plný turistů hovořících RUSKY. Jo je tu jeden Rusák vedle druhého, ale snad to bude v pohodě. Jak už jsem psal v emirátu Sharjah se nesmí pít alkoholické nápoje a i v hotelu je to hodně omezené, tak snad naši východní „bratři“ nebudou moc dělat brajgl. No ono těch Rusáku je vůbec v emirátech na dovolené jako máku, člověk na ně naráží úplně všude, jak budeme postupně zjišťovat.

Jídlo v restauraci je docela pestré a nikdo nikoho neomezuje, co si chce vybrat nebo nabrat. Taky je super, že si večeři není třeba objednávat předem, třeba s ohledem na výlety apod., ale stačí prostě přijít, nahlásit číslo pokoje a potom podepsat účet.

Nabrali jsme také nějaké letáčky, kam a za čím se vyplatí vyrazit, i když základní představu už jsme měli z domova a taky máme rezervovaný výlet do pouště, a pozor i s noclehem na poušti, tak to bude mazec.

Za ten přibližně týden co tu budeme, chceme vidět kromě pouště taky samotnou Dubai, konkrétně ten jejich megamrakodrap Burj Chalifa, který má 163 poschodí při celkové výšce 828 metru a to je fakt dost. Samozřejmě až nahoru se nedostanete, ale lze volit mezi 124 nebo 148 patrem, což je dost vysoko. Taky když už je člověk v Dubaji, tak prostě musí na nákupy, protože to už nejde ani nazvat obchoďákem, to jsem prostě nákupní bludiště.

Tak teď něco málo výletům resp., co jsme vlastně navštívili a měli možnost trochu prozkoumat.

Poušť – červené duny (kemp Al Khayama) s noclehem

Výlet volím s vyzvednutím v hotelu. Ráno nás čeká před hotelem Toyota 4x4 (později zjistíme proč) a valíme směr Dubai, tady nabereme ještě 4 další turisty z Pakistánu a už svištíme, směrem poušť. Malá zastávka u stánků s nutnými šátky, někteří si pořídili i kompletní oděv, řidič odpouští pneumatiky, aby se nebořil do písku, a jedeme. Následujících asi 30 minut se cítíme jako na Rallye Dakar, jen těžko se to dá sdělit, to je třeba zažít. „Projížďka“ po dunách za hlasité arabské hudby, dost dobré. Míjíme ohořelé auto, děláme pár fotek v poušti a vracíme se na dofouknutí pneumatik, abychom se už po silnici, no silnici, ta je dost často i více než z poloviny zavátá vrstvou písku, ale náš řidič se toho nebojí.

Nakonec úspěšně dojíždíme do kempu v poušti, kde to trochu vypadá jako na Matějské, samá světýlka a blikačky, ale proč né. Běží program přímo uprostřed kempu (břišní tanečnice, ohňová show apod.). Program končí, všichni kromě nás dvou nasedají do vozidel a odjíždí směr jejich hotely. My budeme nocovat na místě, kromě nás už jen asi pět místňáků, kteří mají na starosti běh kempu. Ještě se projdeme noční pouští a jdeme spát. A sakra, kde se tady berou komáři, vždyť tu není žádná voda, asi nějaké instantní potvory, každopádně koušou jak sviňa. Balíme se do spacáku, šátků a všeho co máme po ruce, aby na nás hnusáci nemohli, a nakonec usneme. Ráno fotíme východ slunce, a další momentky s velbloudy. Ještě posnídat na poušti a už je tu pro nás řidič. Určitě lze doporučit fakt slušný zážitek.

Burj Chalifa a Dubai mall

                O věži už jsem něco psal, tak snad jen, že není úplně špatné se obrnit trpělivostí, protože než se dostanete od lístků k výtahu tak to může trvat i skoro hodinu. Výtah je nahoře opravdu dost rychle, ale mají to ošéfované, že tu rychlost ani nevnímáte. Nahoře je opravdu dost slušný výhled, měli jsme štěstí, že bylo celkem jasno a viděli jsme fakt daleko. Nakonec se nabažíme, koupíme magnetku a do fronty na výtah. Tady nás políbila štěstěna, jsme mezi 12 vybraných, kteří nepojedou standardním rychlo-výtahem, ale máme šanci si prohlédnout tak trochu zázemí věže. Průvodkyně nás bere přes rezidentní část a je to dost zajímavé. Věž je za námi, vlastně nad námi, a přesouváme se do obchoďáku, který není jen obchoďákem, ale najdete tady i obrovské mořské akvárium.  A když říkám obrovské, tak fakt brada dolů, je dlouhé 50 a vysoké 14 metrů, přičemž se v něm prohání žraloci, rejnoci, potápěči a další havěť J.

Jen o kousek dál je kluziště, co kluziště regulérní hrací plocha na hokej. No prostě blázinec a ty prachy tady fakt kapou ze stropu. Teď je čas na nákupy, to ale popisovat nebudu, to není nijak záživné, i když o veselé historky úplně nouze nebyla, ale nemusím prásknout všechno. Teď ještě ven na fontánu, sice si musíme trochu počkat, ale stojí to za to. Teď už je čas na přesun zpět do metra, je to asi tak kilometrová procházka tunelem s jezdícími chodníky. Jinak přesouvání hromadnou dopravou je celkem jednoduché, je sice třeba si pořídit magnetickou kartu (lítačku) a nabít si jí nějakým kreditem, ale zbytek už je pohoda. Tedy ještě jednou upozornění, v metru jsou určité vagóny nebo jejich části vyhrazeny ženám, tak bacha, je to pod pokutou.

Hearth of Sharjah

                Jen asi 10 minut taxíkem (za 15 AED) od našeho ubytování je staré centrum města Sharjah, kde na Vás dýchne opravdu ta správná historie. Navíc máte šanci navštívit různá muzea nebo galerie, což zážitek ještě posílí. Třeba takové Muzeum kaligrafie byl opravdu zážitek, stejně jako Muzeum umění a to jsme nestihli například Muzeum řemesel nebo Muzeum Islámské kultury. Nedílnou součástí tohoto „srdce“ města jsou samozřejmě tržnice, kde najdete opravdu skoro všechno.

                Kromě toho jsme si prošlapali různá zákoutí města Sharjah, které je hlavním městem stejnojmenného emirátu, kde narazíte na různé figurky, co prodávají zboží všech možných proveniencí a stejně jako skoro všude převládá made in China, ale třeba koření tu mají hlavně z Indie, takže super.

                Asi nejsme typičtí turisti, co vyráží takzvaně do Dubaje, protože samozřejmě, že jsme i nakupovali, ale snažili jsme se především aspoň trošku nasát atmosféru mimo ten blázinec všech těch mallů, megamallů, outletmallů a já nevím, jak tomu všemu říkají.

A světe div se! Jsou to úplně normální lidi, sice jiné víry, ale zjevně se stejnými nebo podobnými starostmi běžného života, jako my. Jasně některé věci jsou fakt zarážející nebo divné, ale možná se na ty naše návyky oni dívají stejně. Proto se to nesmažím nijak hodnotit a jen lze konstatovat, že tahle zkušenost s arabským světem byla zajímavá a určitě stojí za zopakování.


Vytvořte si  web zdarma